Reklama
 
Blog | Patricie Aruťuňanová

Jeden den ve Frankfurtu

Vystoupily jsme z autobusu do ledové noci. Bylo však už 6 hodin ráno, když jsme se ocitly ve Frankfurtu nad Mohanem. Začaly jsme v mobilu hledat mapu města a rozkoukávaly jsme se po okolí vlakového nádraží, kam nás odvezl Regiojet za dvě stovky díky akci, co pravidelně pořádají na odehnání konkurence. Na ulici všude samé odpadky, žádné lampy, vypadalo to na oblast drogových závisláků, jimiž se to tady prý hemží. To jsme si s kamarádkou vybraly destinaci, pomyslela jsem si. Nakonec jsme se dostaly do centra a našly otevřený podnik, zahřály jsme se a občerstvily. Chvilku nám trvalo najít něco otevřeného, což mě překvapilo, jelikož žiji v předsudku, že Němci pracují ostošest, od rána do noci. A tak jsme čekaly, než se vyjasní, abychom viděly na cestu.

Když slunce vylezlo, vydaly jsme se ke gotické katedrále svatého Bartoloměje, odkud je prý lepší výhled než z vyhlídkového mrakodrapu Maintower. Musím říct, že jak schodiště bylo zakulacené a malé, tak jsem pocítila trochu klaustrofobie, když jsem lezla nahoru, a litovala jsem za promarněné 1.50 euro za vstupenku. Ale nahoře byl opravdu nádherný výhled, víc než za necelé dvě eura.

Poté jsme zamířily na historické náměstí Romerberg, kde už se připravovaly vánoční trhy na večer, ale kromě toho se tam nic nedělo, tak jsme se zastavily v malých obchůdcích se zbytečnými, ale roztomilými věcičkami. Zkoukli jsme trhy pod střechou, kde se skrývalo spousty stánků, u kterých jsme ochutnaly jejich výrobky.

Na oběd jsme vyrazily do řetězce Nordsee, kde turecká prodavačka neuměla anglicky, tak jsem se s ní domlouvala rukama nohama. S plnými břichy jsme běžely k nádraží na bezplatnou prohlídku města s místním, co měla začít ve dvě odpoledne. Byly jsme na místě setkání příliš brzo a na stání byla velký mráz, tak jsme zašlydo nedalekého knikupectví. Zvláštností bylo, že každá knížka byla pečlivě zabalena do folie, takže jste si ji nemohli prolistovat.

Náš průvodce od agentury ALTERNATIVE WALKING TOUR se jmenoval Tom. Byl to bloňdatý zavalitý usměvavý mladík s americkým přízvukem, jehož původ nám vysvětloval, když jsme čekali na ostatní příchozí. Sešla se nás tak třicítka cestovatelů ze všech koutů světa, což bylo hodně, na to jaká byla zima. Tak jsme hned vyrazili do franfurtského red-line districtu alias čtvrtě drogových dealerů. Tom nám vyprávěl, jak se zde drogová závislost rozšířila s omezením drog v USA , a ukazoval nám centrum pro drogově závislé zřízené samotným vedením města, které se velmi usilovně snaží s touto situací něco dělat.

Poté jsme prošli mrakodrapovou částí města. Ukazoval nám třeba sídlo Deutsche Bahn, kde dříve býval na poslední patře bazén nebo budovu Japonského centra , která vypadá jako palác Heidžo. Prošli jsme také kolem rezidence Frankfurtské burzy , jež obklopují sochy býka s zvednutou hlavou, jakožto symbolu vzrůstajících cen a shrblého medvěda, jež značí klesající kurz. Sochy jsou turistickou atrakcí, jejich intimní části o tom svědčí, jak jsou celé zlaté z neustálých doteků pro štěstí.

Naše tour skončila v šestnáct hodin. A Stadel Museum, bohatá galerie, zavírá za dvě hodiny. Nacházely jsme se ještě k tomu na druhém břehu Mainu, než byla galerie a musely jsme také počítat i s tím, že z muzea vyhánějí tak v půl šesté, Němci jsou zkrátka s tím časem přísní. Moc jsme se nerozmýšlely a rozhodly, že my milovnice umění, tam musíme zajít. A tak jsme odměnily Toma pár eury a šly rychlým krokem směrem k našemu cíli.

V galerii jsme rychle vyrazily na aktuální expozici Matisse a Bonnarda, rychle prolítly obrazy a poté zamířily do stálé sbírky Stadela. To už jsme slyšely upozornění, že galerie se brzo uzavře. A tak nám nezbývalo nic jiného než pomalu se blížit k východu a bohaté sbírky dalších impresionistů kormě Matisse a Bonnarda opustit.

Rozhodly jsme se náš výlet ukončit na tradičních německých vánočních trzích. Daly jsme si apfelwein, jež je prý pro tuto oblast typickým drinkem. Vedle trhů se nachází budova nákupního centra, kde podle Toma je dalším skvělý výhled na město, a tak jsme daly na jeho doporučení a vnikly na poslední patro nákupnímo domu, kde se nachází restaurace a také balkon, odkud jsem si nafotila nejlepší fotky tohoto jednodenního výletu.

Frankfurt možná není úplně plný turistických atrakcí, ale určitě je to zajímavé místo, co stojí za návštěvu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama